Rozhovor s Filipem

Ahoj Filipe, připravili jsme pro Tebe pár otázek ohledně Tvého připravovaného projektu THE WALL 2009. Proč jsi si vybral právě Pink Floyd a jejich slavnou Zeď?

• Pink Floyd jsem poprvé slyšel, když mi bylo cca patnáct let. Byla to deska „Dark Side Of The Moon“. Pochopil jsem, že tahle hudba má jiné ambice, než na jaké jsem byl do té doby zvyklý. Ta rozvaha a ta soustředěnost na myšlenku, ta práce s náladama… Zanedlouho se mi dostala do ruky „Wall“, já neuměl ani slovo anglicky, a přesto jsem nějak poznal o čem to je. Bylo jasné, že na tomto albu není místo pro snění a pro přílišnou posluchačovu fantazii. Waters zvolil model, kdy prostě oznamuje. Nekompromisně a o žádnou konfrontaci s publikem nestojí. Zkrátka varuje, žaluje a stěžuje si. Naléhavost a neurvalost tohohle typu projevu mě doslova uhranula. Obsahově vzato jde o vášnivou oslavu lidské ošklivosti. Neustále se zde opakuje několik rovin. Antimilitaristická, ta, která ukazuje odporné principy v mezilidských vztazích, ta, která ukazuje krutost a hloupost showbusinessu, ta, která odhaluje kořeny mindráků, které vznikaly v dětství, a na kterých mají lví podíl naši učitelé. Watersovi zabili ve válce otce. Mně zabili v roce 2000 bratra. Stal se obětí dopravní nehody. Cítím mnoho životních a názorových paralel s Watersem…

Koncert se bude konat v pražské O2 Aréně, takže můžeme čekat nějakou velkolepou show, když je to v tak obrovské hale?

• Pink Floyd nikdy nepustili obrazovou podobu své show a navíc jí provozovali živě velmi krátce. Mám doma pirátský záznam jednoho z jejich představení a některé jejich nápady využíváme při našem vystoupení také. Představení je rozděleno na dvě části. Mezi podiem a publikem během něj skutečně vyroste zeď. Je ze speciálních replik tvárnic, které nám na míru vyrobila firma Iretex. Využíváme kvadrofonního nazvučení, takže v jistých chvílích zvuk doslova rotuje sálem. Účastní se rockový, cca patnáctičlenný orchestr elektrických nástrojů a dále smyčcový kvartet „Eve“, dva trombony, tři trubky, flétna a EWI (electric wind instrument). Dále s námi vystupuje dětský sbor „Chorus Angelus“. Nechybí četné rekvizity, drobné herecké výstupy, naše vlastní videoprojekce a české titulky.

Projekt takových rozměrů si jistě vyžádal hodně příprav a práce. Jak dlouhá doba v tomto případě dělí první myšlenku od konečné realizace?

• Pracovat jsme na něm začali v řijnu 2008, tedy asi rok předem…

Koncert má být dle promo videa dost podobný originálu a mají v něm být zachyceny i herecké výstupy a grafické zprostředkování po vzoru Pink Floyd. Bude zde ještě něco speciálního, na co by se diváci měli těšit?

• Určitě. Po stránce hudební totiž přinášíme „The Wall“ kompletní. Ve filmu Alana Parkera „The Wall“ například chybí skladba „Hey You“, na studiové desce zase „When The Tigers Broke Free“ atd.  Snažíme se taky ukázat, že toto dílo je stále živé. Nepřehráváme „The Wall“. Snažíme se především zprostředkovat lidem obrovskou a oprávněnou Watersovu obavu z lidské nekomunikace. A ta kvete stále…

V průběhu show mají vystoupit také speciální hosté, jako např. Michal Malátný (Chinaski), ale také Jan Neckář (Bacily) a kytarový mág Radim Hladík (Blue Effect). Na jakém principu jsi se rozhodoval koho oslovit a pozvat, aby v The Wall vystoupil?

• Jan Neckář v osmdesátých letech aranžoval společně s Otou Petřinou „Bacily“ tak, že zněly tu jako Donovan, tu jako Pink Floyd. Ta inspirace byla zřejmá a já byl malej kluk a poslouchali jsme jejich desku „Sluneční věk“, kterou dodnes miluju. V tom období také s bratrem nazpívali českou verzi „Another Brick In The Wall part II“. To, že mi zrovna on na nabídku kývnul mi dělá velkou radost. Radim Hladík je člověk, který se hudbě nikdy nezpronevěřil a je pro mě symbolem opravdického poctivého bigbeatového kytaristy. Takových u nás opravdu moc není… Dále bude účinkovat také Zdeněk Kluka – šéf brněnských Progres 2. To je supervizor a tvůrce, před kterým je nutno smeknout. Kromě toho skvěle řve, takže mě napadlo nabídnout mu roli  soudce v závěrečné „The Trial“. Jeho letitý spolupracovník Roman Dragoun je můj kamarád, právě jsme spolu dokončili desku „Otlučená srdce“ a hraje neskutečně dobře na synthesizer  Moog. Na tento nástroj zahraje v rámci „The Wall“ sólo. Michal Malátný je můj kamarád z hospody „U myslivce“. Jednou jsem si tam pouštěl Pink Floyd z jukeboxu a on tam začal přihazovat a vybírat další a další „Floydy“. Teprve potom mi řekl, že je „ten Malátný z Chinaski“. Já ho neznal, on mě také ne. Slovo dalo slovo a tentokrát už s námi bude zpívat podruhé…

Tak to ještě shrňme na jednu hromadu: kdy a kde se všechno odehraje?

• Takže chci vás pozvat na oslavu 30. výročí vydání jednoho z největších děl rockové historie „The Wall“ do pražské O2 Areny. Koncert se odehraje 31. řijna, 2009 od devatenácti hodin. Přijďte s námi zbořit zeď!

díky J. Fridrich