Aktuality

Filip Benešovský odpověděl na řadu otázek. Zde jsou v kostce jeho odpovědi:

Pink Floyd jsem poprvé slyšel, když mi bylo asi patnáct let. Byla to deska „Dark Side Of The Moon“. Pochopil jsem, že tahle hudba má jiné ambice, než na jaké jsem byl do té doby zvyklý. Ta rozvaha a ta soustředěnost na myšlenku, ta práce s náladama… Zanedlouho se mi dostala do ruky „Wall“, já neuměl ani slovo anglicky, a přesto jsem nějak poznal o čem to je. Bylo jasné, že na tomto albu není místo pro snění a pro přílišnou posluchačovu fantazii. Waters zvolil model, kdy prostě oznamuje. Nekompromisně a o žádnou konfrontaci s publikem nestojí. Zkrátka varuje, žaluje a stěžuje si. Naléhavost a neurvalost tohohle typu projevu mě doslova uhranula. Obsahově vzato jde o vášnivou oslavu lidské ošklivosti. Neustále se zde opakuje několik rovin. Antimilitaristická, ta, která ukazuje odporné principy v mezilidských vztazích, ta, která ukazuje krutost a hloupost showbusinessu, ta, která odhaluje kořeny mindráků, které vznikaly v dětství, a na kterých mají lví podíl naši učitelé. Watersovi zabili ve válce otce. Mně zabili v roce 2000 bratra. Stal se obětí dopravní nehody. Cítím mnoho životních a názorových paralel s Watersem…

Pink Floyd nikdy nepustili obrazovou podobu své show a navíc jí provozovali živě velmi krátce. Mám doma pirátský záznam jednoho z jejich představení a některé jejich nápady využíváme při našem vystoupení také. Představení je rozděleno na dvě části. Mezi podiem a publikem během něj skutečně vyroste zeď. Je ze speciálních replik tvárnic, které nám na míru vyrobila firma Iretex. Využíváme kvadrofonního nazvučení, takže v jistých chvílích zvuk doslova rotuje sálem. Účastní se rockový, cca patnáctičlenný orchestr elektrických nástrojů a dále smyčcový kvartet „Eve“, dva trombony, dvě trubky, flétna a EWI (electric wind instrument). Dále s námi vystupuje dětský sbor „Chorus Angelus“. Nechybí četné rekvizity, drobné herecké výstupy, naše vlastní videoprojekce a české titulky.

Po stránce hudební přinášíme „The Wall“ kompletní. Ve filmu Alana Parkera „The Wall“ například chybí skladba „Hey You“, na studiové desce zase „When The Tigers Broke Free“ atd. Snažíme se taky ukázat, že toto dílo je stále živé. Nepřehráváme „The Wall“. Snažíme se především zprostředkovat lidem obrovskou a oprávněnou Watersovu obavu z lidské nekomunikace. A ta kvete stále…

V průběhu show  vystoupí také speciální hosté:

Jan Neckář v osmdesátých letech aranžoval společně s Otou Petřinou „Bacily“ tak, že zněly tu jako Donovan, tu jako Pink Floyd. Ta inspirace byla zřejmá a já byl malej kluk a poslouchali jsme jejich desku „Sluneční věk“, kterou dodnes miluju. V tom období také Jan s bratrem nazpívali českou verzi „Another Brick In The Wall part II“. To, že mi zrovna on na nabídku kývnul, mi dělá velkou radost.

Radim Hladík je člověk, který se hudbě nikdy nezpronevěřil a je pro mě symbolem opravdického poctivého bigbeatového kytaristy. Takových u nás opravdu moc není…

Zdeněk Kluka – šéf brněnských Progres 2. To je supervizor a tvůrce, před kterým je nutno smeknout. Kromě toho skvěle řve, takže mě napadlo nabídnout mu roli soudce v závěrečné „The Trial“.

Jeho letitý spolupracovník Roman Dragoun je můj kamarád, právě jsme spolu dokončili desku „Otlučená srdce“ a hraje neskutečně dobře na synthesizer Moog. Na tento nástroj zahraje v rámci „The Wall“ sólo.

Michal Malátný je můj kamarád z hospody „U myslivce“. Jednou jsem si tam pouštěl Pink Floyd z jukeboxu a on tam začal přihazovat a vybírat další a další „Floydy“. Teprve potom mi řekl, že je „ten Malátný z Chinaski“. Já ho neznal, on mě také ne. Slovo dalo slovo a tentokrát už s námi bude zpívat podruhé…

Harry Waters – dostala se mi do ruky jeho jazzová deska, která mne nadchla. Přiznám se, že jsem si dal pár skleniček než jsem dostal odvahu mu napsat. Příjemně mě překvapil, když pozvání do Prahy hned přijal. Mám z toho velkou radost, že jeho prostřednictvím budeme tak trochu s Pink Floydy propojeni, i když „jen“ prostřednictvím syna legendárního baskytaristy Rogera Waterse.

Filip Benešovský přichází se „Zdí“  do O₂  areny a čeká ho vůbec největší show jeho hudební kariéry. Divák uvidí velkolepou scénu, na které se bude skutečně stavět a bourat zeď, bude použita spousta rekvizit, projekční plocha a anglický text bude opatřen českými titulky, aby divák lépe porozuměl smyslu představení. Kromě hudebních výkonů budeme svědky i řady hereckých výkonů. Hudbu  obstará dvacetičlenné hudební těleso sestavené z moderních elektrických nástrojů, smyčců i žesťů. Nebude chybět ani dětský sbor. Na The Wall 2009 se budou vedle Filipa Benešovského podílet i hvězdy rockového nebe jako Michal Malátný (Chinaski), Jan Neckář (Bacily), Zdeněk Kluka a Roman Dragoun (Progres 2) a nestor rockové kytary Radim Hladík. Nedávno přijal pozvání a s českými muzikanty si zahraje i syn legendárního baskytaristy skupiny Pink Floyd Rogera Waterse. Harry Waters je vynikající jazzový klavírista s rockovou minulostí, který v současné době hraje s vlastním kvartetem a pozvání do Prahy přijal s potěšením. Ostatně hrál tady před lety se svým otcem v rámci jeho světového turné.